Slušnost nejsou prázdná slova
(1.10.2013)
Snaha jednoho řidiče vytlačit mě a další chodce přecházející na světelné křižovatce na zelenou mne motivovala k zamyšlení, co s námi dělá dnešní složitá doba.
Zatímco ve válkou zničeném Německu po druhé světové válce se snažili politici razit heslo: „Buďte k sobě slušní“, u nás, jak se zdá, byť nic neříkají, dávají jasný příklad: „Urvi, co můžeš!“ Příklad, který jsem uvedla, je jenom jedním z mnoha možných. Nejde ani o toho hlupáka, který možná získal řidičák za úplatek, a proto ani netuší, jaké má v takové situaci povinnosti.
Jde o to, jak současná politika, nejen bývalé Nečasovy vlády, byť byla z pravicových vlád snad vůbec ta nejhorší, ale i jiných pravicových vlád zdevastovala tuto zemi. Při tom ono německé heslo vymysleli také politici pravicové vlády.
Být pravicového smýšlení obecně není nic, za co by se člověk měl stydět, a pravicové a levicové vlády se ve většině vyspělých zemí střídají u moci v pravidelných cyklech. Co však je zásadní problém české pravicové politické scény a v řadě případů i voličů pravice, je to, kdo se u nás za pravici vydává a kdo z voličů se s těmito politiky chce ztotožnit.
Myslím si, že české politice by velmi prospělo, kdyby se voliči neidentifikovali jenom tím nejjednodušším způsobem podle názvu politické strany, ale zamysleli se také nad reálností jejího programu, skutečnou ochotou jej po volbách prosazovat a důvěryhodností politiků, kteří to prohlašují. Pak by jim slova těch, co přivedli tuto zemi do současného stavu a nyní prohlašují, jak chtějí pomoci mladým, nepochybně přišla směšná. A po takové úvaze by jim jistě ve volbách nedali hlas, byť jsou pravicového smýšlení.
