Да здравствует Советский Союз и товарищ Ленин!!

17. listopad je datum, které se v československé historii hned dvakrát stalo nesmírně významným a důležitým, byť pokaždé velmi odlišným způsobem. Současná buržoazní propaganda ve své mytologii historickou „auru“ tohoto data silně zneužívá a překrucuje ve svůj prospěch. Veškerý význam hrdinských studentských protestů z roku 1939 redukovala jen na „důkaz“ potvrzující údajnou podobnost „komunistického“ (socialistického) a nacistického „totalitního“ režimu. A to zejména tím, že ony bouřící se studenty z roku 1939 přirovnává ke studentskému vystoupení z roku 1989. A pro zvýšení efektu svých tvrzení používá (s povrchností a průhledností ji vlastní) právě datum, jenž tato studentská povstání (v roce 1989 o povstání ani nešlo, šlo spíše o protesty) spojuje. To je však snad jediné, v čem spolu tyto události souvisejí, tedy kromě záminky v kulatém výročí událostí z r. 1939, které o padesát let později zneužily protisocialistické kruhy.

Jak už to bývá zvykem, je zcela ignorováno třídní pozadí obou událostí. V roce 1939 šlo o vlastenecké povstání (jehož se účastnili i komunističtí studenti, na kterém se organizačně podílela ilegální KSČ), které bylo objektivně namířeno proti novým pánům, německé velkoburžoazii a části české, kolaborantské buržoazie. Šlo o jednu z hlavních událostí, která vytrhla Čechy a Slováky z marastu a ponížení, do nichž je vrhla zbabělá vládnoucí kapitalistická třída svým přijetí Mnichovského diktátu, kdy přistoupila na zradu svých západních pánů a ignorovala nabídky SSSR na pomoc a spolupráci. Šlo tím pádem také o jednu z nejvýznamnějších událostí na začátku nové etapy soužití Čechu a Slováků, které vyvrcholilo národní a demokratickou revolucí let 1944-1948, se všemi pozitivními a pokrokovými důsledky, jichž dosáhla. Její vývoj byl logicky završen vítězstvím pracujícího lidu, vedeného KSČ v pokračující revoluci socialistické. Politická moc tak komunistům a pracujícím v únorových dnech 1948 nespadla zničehonic do klína. Bylo jí dosaženo principiálností, rozhodností a revolučností Gottwaldova vedení strany. Ano, politika komunistické strany nezastavitelně posouvala proletariát a jeho spojence, přes všechny překážky, k vítězství, k porážce kapitálu v naší společné vlasti Čechů a Slováků, Československé republice.

 Naproti tomu třídní pozadí událostí roku 1989 bylo zcela odlišné. Vládnoucí třídou byl v té době proletariát, dělnická třída a jelikož neexistoval žádný politický subjekt, který by napravil obrovské nedostatky, jež v této fázi socialismus měl, bylo jasné, že každá zásadní systémová změna může „pouze“ přivést zpátky k moci buržoazii. Půdu pro převzetí moci jí připravovala perestrojka a jí ekvivalentní reformy v ČSSR (Naproti tomu například trockisté nebo anarchisté tvrdí, že tehdy šlo o potencionální proletářskou revoluci proti „státnímu kapitalismu“ v ČSSR, v níž však byl proletariát „přechytračen“ a podveden buržoazií). Každopádně, nepřísluší mi zde rozebírat příčiny pádu a porážky socialistické soustavy, což by ostatně zabralo na celé dílo či několik děl, ovšem ať už byly tyto příčiny jakékoliv a jejich existence byla způsobena čímkoliv, jisté je, že jejich následkem byla kontrarevoluce a obnova kapitalismu se všemi jeho negativy (vykořisťování, nezaměstnanost, chudoba, kriminalita, prostituce, drogy, ghetta, fašistické bojůvky atd.).

Už tehdy byl odkaz roku 1939 záměrně zneužíván a „kontinuita“ s ním zdůrazňována. Vyvrcholením této demagogické kampaně pak byla lež o mrtvém studentovi, údajně zabitém bezpečnostními silami při potlačování protestů studentů. Tato lež se pak stala podnětem k šíření nekonečné soustavy lží antikomunistické propagandy tohoto režimu, který z oné kontrarevoluce 1989 vzešel. Zatímco tedy 17. listopad 1939 byl vědomím bojem proti fašistické agresi a okupaci, boj za svobodu a Československo, 17. listopad 1989 byl regresivní, negativní událostí, v níž studenti rozhodně hlavními aktéry nebyli, stali se obětí obrovské manipulace ve prospěch kontrarevoluce, která z nich udělala jen živé figurky na mocenské šachovnici. Těžko si lze představit, že svůj boj vedli studenti v roce 1989 za kapitalismus, za poplatky ve školství, za snahy o zavedení školného, za nedostatek pracovních příležitostí, nezaměstnanost, za nevyhovující bytovou politiku atd. V jejich případě hrálo roli několik faktorů. Prvním byla velká dezorientace, způsobená velmi špatnou komunikací tehdejší KSČ s mládeží a pracujícími. V té době trpěl státní i stranický aparát zkostnatělostí, jeho někteří pracovníci určitou korupcí, nepotismem, formalismem, byrokratismem a šablonovitostí. Část stranických špiček se zcela odtrhla od lidu a později z ní a živlů v jejím okolí vyrostla součást nové kapitalistické třídy. Za této situace byl jistý instinktivní odpor části studentů proti establishmentu samozřejmý. Ovšem následkem již zmíněné dezorientace, špatné komunikace se stranou (i SSM a dalším organizacemi) a nedostatkem (znovu režimem zaviněného) skutečného politického vzdělání a uvědomění, a s tím spojenou manipulací ze strany protisocialistických sil, měli tehdy studenti, podobně jako velká část společnosti, značný chaos v myšlení, v pojmech jako jsou svoboda, demokracie, socialismus a kapitalismus. Výše zmíněné negativní vlastnosti režimu tedy přisuzovali socialismu jako takovému, kdežto kapitalismus a demokracii, což byli pojmy, které začali ztotožňovat, považovali z neznalosti věci za správné řešení. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak, negativní rysy tehdejšího socialismu byly ve skutečnosti výsledkem do něj implantovaných elementů kapitalismu. Další důležitou věcí bylo tehdy to, že začaly maximálně sílit zbožně-peněžní vztahy, které sebou přinášely konzumerismus, převracení hodnot a vůbec deformace spjaté s kapitalistickým výrobním způsobem. Velká část společnosti tak tehdy začala falešné pozlátko kapitalistického konzumu považovat za vzor a cíl. I přes další, méně podstatné důvody listopadových událostí r. 1989 je faktem, že tehdy nešlo o žádný uvědomělý boj lidu za jeho objektivní zájmy, nýbrž o předem dohodnuté předání moci kapitalistům, kteří s podporou USA i Gorbačovova SSSR v zádech jen pohodlně převzali moc, již třímají dodnes. Barevné kulisy zaplněných náměstí nehrály v samotném aktu převzetí moci téměř žádnou roli.

Na začátku článku jsem napsal, že dnešní režimní propaganda redukovala boj studentů z roku 1939 jen na „důkaz“ o podobnosti „komunistického“ a nacistického režimu. A je tomu tak stále více zejména dnes, kdy rostoucí počet lidí nenávidí současný režim a odhaluje jeho kapitalistickou podstatu (není zde však žádný subjekt, který by je třídně uvědomoval a vychovával, viz pasivní odbory a oportunistické vedení KSČM), pročež se současní mocipáni rozhodli vytvořit z bouří roku 1939 jen přívěšek svého vlastního vítězství. A v jaké situaci jsme tedy díky tomu dnes? Žijeme v době fašizace společnosti, v době, kdy obě části hanebně rozbitého Československo leží u nohou západním imperialistickým velmocem, poníženější, z velké části připravené o skutečnou suverenitu, v horším postavení, než v dobách meziválečné republiky. To je dnešní realita, realita kapitalismu. A my, komunisté, budeme obhajovat pravý význam 17. listopadu v našich národních dějinách. Budeme pokračovat v boji proletariátu s buržoazií, boji za samostatné a nezávislé Československo proti nacionalismu a imperialismu, v boji za socialismus proti kapitalismu.

 

zdroj komsomol.cz